Princip metody
Princip „podobné léčí podobné“ objevující se již v dílech Hippokrata a později Paracelsa znovuobjevil německý vědec a lékař Samuel Hahnemann na přelomu 18. a 19. století. Na tomto principu vyvinul metodu léčení zaměřenou na hledání substance, jež je schopna v neředěném množství vyvolat obraz nemoci, kterou v naředěném a potencovaném stavu umí léčit.
Například při intoxikaci rulíkem, belladonnou, se objevují symptomy překrvení, horečky, pulsací v těle, zúžených zorniček a halucinací, které se často vyskytují i v první fázi infekčních horečnatých onemocnění a tudíž lze lékem Belladonna tyto horečky léčit.
Homeopatie vidí celého člověka. To znamená, že sleduje nemoc tak, jak se postupně během našeho života vyvíjí, všímá si, jak nemoc působí v oblasti našich vztahů, jak zasahuje naši energii (neboli – řečeno s Hahnemannem – životní sílu), jaké má kořeny v generacích našich předků. Homeopatie má přísná pravidla, jak zhodnotit probíhající účinky léku, hierarchii příznaků atd. Homeopat vybírá jeden lék pro určitou dobu, který nejlépe odpovídá obrazu nemoci pacienta a přesně hodnotí, zda a jaká nastala změna. Tak se běžně stává, že několik lidí s podobným problémem dostane zcela jiný lék, podle své osobnosti a způsobu, jakým se u nich problém rozvinul. U dlouhotrvajících problémů homeopat často rozkrývá vrstvu po vrstvě směrem k většímu pocitu zdraví.
Historie
Princip „podobné léčí podobné“ znal již Hippokrates i Paracelsus. Znovu jej objevil Samuel Hahnemann, lékař a vědec žijící na přelomu 18.-19. století. V té době se léčilo metodami, které mnohdy pacienta ještě více poškozovaly a Hahnemann jako přísně vědecky smýšlející člověk byl velký kritik těchto postupů. Postupně se mu podařilo svoji novou metodu rozšířit do širokého povědomí a získal si značný věhlas svými skvělými terapeutickými výsledky. Získal si řadu následovníků, dnes již klasiků homeopatie, kteří metodu dále rozvíjeli a zkoušeli a popisovali nové léky.
Současný rozvoj
Homeopatie se dlouho soustředila na nesystematické zkoušky dalších léků a jejich popis, který byl shromažďován v různých tzv. materiích medikách a symptomy s výčty léků byly zpracovávány do repertorií.
V posledních desetiletích se však daří objevovat hlubší souvislosti a homeopatii systematizovat.
Průkopnická práce Jana Scholtena nejprve ukázala souvislosti léků z periodické tabulky prvků s fázemi vývoje lidské psychiky, následovala systematizace říše rostlinné a v poslední době i nové vhledy do říše živočišné. To vše jsou zdroje, odkud naše léky pocházejí.
Výzkum
Homeopatii je nejvíce vyčítáno, že nelze vědecky dokázat, jak funguje. Látka je ve většině homeopatických potencí tak naředěná, že již nelze zjistit molekuly původní materie. Vzhledem k vysoce individuálnímu výběru léků je také obtížné provádět studie typu, kdy se jedné skupině lidí podává lék a druhé skupině placebo a výsledky se porovnávají.
Proto je velmi důležité zabývat se výzkumem působení homeopatie. Věnuje se tomu např. Homeopathy Research Institute, který každé dva roky pořádá mezinárodní konference, kde se prezentují a komunikují výsledky přísných vědeckých výzkumů- viz www.HRI-Research.org
Schüsslerovy soli
Jde o metodu, kdy je podávána minerální sůl, nacházející se přirozeně v lidském organismu, která je potřebná k bezchybnému fungování orgánů. Tato sůl opakovaně podávaná v nízkém homeopatickém ředění pak reguluje hladinu daného minerálu a jeho vliv na konkrétní orgány.
Detox
Homeopathic Detox Therapy (HDT) je nová metoda vyvinutá holandským homeopatem Tonem Jansenem. Vychází z předpokladu, že dnešní způsob života, hojné používání chemie, farmakologická léčba, předcházení nemocem pomocí očkování atd. může mít sekundární negativní dopad na stav našeho organismu. Snaží se pomocí speciálních postupů tyto vlivy eliminiovat.